b á s n í k
AKROSTICHON

Lenko, až do mrazů přesahem jsi mého léta
Energií, jež žene mne okolo světa
Nasbírat poznání – tu krmi štěstí mého
Když nejsi nablízku, i štěstí ztraceného ...
Aljašku, Seychely ... (ty zatím jsou mi cizí
Dnes ještě vzdálené, však živé mocnou vizí!)
Eufraty dobývat, i Himálaj a Jávu
Rozprášit nenávist a v Ganze spláchnout slávu
I ctižádostivost, jež člověka vždy svírá
A pokory si hledět, co nikdy neumírá ...
Na prahu prozření, já, silný láskou k tobě
Odkryji tajemství, jež střeží každý v sobě
Věčnosti tajemství – a dopřeji mu hlasu:
Až za hrob milovat budu já ... tvoji krásu!

copyright 2017 Tomáš Šolc